Průzkum původu předmětů a restituce

Odborné aktivity a služby

1. Vznik Židovského ústředního muzea

2. Charakter sbírek a záznamy o nich

5. Podmínky pro uplatnění nároků na vydání předmětu nacházejícího se ve sbírkách Židovského muzea v Praze, který byl protiprávně odňat v období nesvobody

5.1 INFORMACE - Jaké předměty lze ve sbírkách Židovského muzea v Praze hledat?

6. Podmínky pro uplatnění nároků na vydání knih z knihovního fondu Židovského muzea v Praze, které byly protiprávně odňaty fyzickým osobám v období nesvobody

7. Seznam předmětů, na něž byl uplatněn restituční nárok

8. Seznam knih, na něž byl uplatněn restituční nárok

9. Umělecká díla restituovaná ze sbírek Židovského muzea v Praze původním maitelům nebo jejich právním nástupcům

10. Knihy restituované ze sbírek Židovského muzea v Praze původním majitelům nebo jejich právním nástupcům

1. Vznik Ústředního židovského muzea

K 15. březnu 1939, tedy ke dni, kdy nacisté okupovali okleštěné zbytky bývalé Československé republiky, tvořilo sbírku pražského židovského muzea (založeno 1906) několik stovek liturgických předmětů, knih a archiválií. Na území tzv. “Protektorátu Čechy a Morava” vstoupily vzápětí v platnost německé rasové zákony a koncem roku 1941 byly zahájeny masové deportace židovského obyvatelstva do ghett na východě a později do Terezína. První transport opustil Prahu 16. října 1941. Při Židovské náboženské obci v Praze byla o tři dny dříve zřízena okupačními úřady tzv. Treuhandstelle, jejímž úkolem bylo shromažďovat movitý majetek osob deportovaných z Prahy.

V září 1941 byly zakázány židovské bohoslužby a knihy stejně jako kultovní předměty z pražských synagog byly na sklonku téhož roku uloženy nejprve v pražském židovském muzeu a posléze přeneseny do Pinkasovy synagogy, kde měly být konzervátorsky ošetřeny a uchovány pro budoucnost. Po odvezení předmětů z pražských synagog bylo pražské muzeum na jaře 1942 připravováno na své znovuotevření.

V květnu 1942 dostala Pražská obec za úkol shromáždit v Praze veškeré historické a historicky cenné předměty nacházející se v majetku židovských obcí na venkově. V tom okamžiku byly ke sbírce pražské přičleněny také sbírky židovských muzeí v Mikulově a v Mladé Boleslavi. Osobnosti z okruhu Pražské obce následně vyvinuly iniciativu, aby bylo z venkova pro dobu po válce zachráněno vše dostupné, kterou nacistické úřady akceptovaly. V srpnu 1942 tedy zahájilo svou činnost Židovské ústřední museum, do jehož sbírek byly postupně zahrnuty liturgické předměty z vybavení českých a moravských synagog na území Protektorátu (a tedy mimo území tzv. Sudet, které byly anektovány v září 1938).

2. Charakter sbírek a záznamy o nich

Evidence, o níž se dnes při identifikaci knih či sbírkových předmětů Židovské muzeum v Praze opírá, je tzv. Německý katalog, pozůstávající z karet, vytvořených pracovníky Židovského ústředního musea. Celkový počet těchto karet, na nichž jsou evidovány předměty z nacistických svozů, činí více než 101 000. Nejčastěji se v něm vyskytují tři typy karet - pro evidenci trojrozměrných předmětů, knih nebo archiválií. Tyto záznamy jsou ale při identifikaci konkrétních předmětů konfrontovány i s dalšími zdroji (archivní dokumenty atp.).

karta pro knihu

karta pro trojrozměrný předmět

V roce 1945 bylo v muzeu registrováno 213 096 položek uložených pod 101 000 inventárními čísly (včetně sbírek předválečného muzea). Archiválie (asi 40% z celkového počtu) tvořily archivy jednotlivých náboženských obcí a drobnější konvoluty - materiály různých spolků či pozůstalosti, listiny, privilegia apod. Knihy (asi 30%) zahrnovaly zejména tradiční spisy (judaika, hebraika, talmudika), odborné práce, ale i beletrii židovských autorů. Mnoho titulů přitom bylo zastoupeno multiplicitně. Sbírka obrazů (asi 7%) obsahovala vedle portrétních maleb z 19. století rovněž obrazy moderních židovských autorů z 1. třetiny 20. století. Předměty, dokumentující židovský náboženský život (asi 20%), se tradičně dělily na synagogální a předměty pro domácí obřady. První skupina byla početněji zastoupena - tvořila přibližně dvě třetiny kultových předmětů. Z uvedeného počtu inventárních čísel, která v poválečné době představovaly tzv. muzeální podstatu, pocházelo přibližně 96 000 čísel z majetku korporací a pouze zbývajících 5 000 ze soukromého majetku. V letech 1945-1950 bylo ze sbírek vyčleněno 2 396 předmětů, a to jednak jako restituce fyzickým osobám, jednak pro kultové potřeby 52 obnovených židovských obcí.

Od dubna 1950 do konce září 1994 bylo muzeum řízeno státem. V období komunistického režimu přitom byly některé předměty ukradeny, zničeny, nezákonně prodány soukromým i zahraničním sběratelům. To vedlo k ochuzení muzejního sbírkového fondu. V roce 1964 byla sbírka více než 1500 svitků Tóry odprodána do Anglie, nyní je uložena v Memorial Scroll Trust při Westminster Synagogue v Londýně.

Sbírky muzea dnes pozůstávají z 2 476 synagogálních opon, 4 248 pláštíků na Tóru, 1117 drapérií, 608 pokrývek na pult, 70 svatebních baldachýnů, 371 talitů, 91 sáčků na tality, 479 modlitebních řemínků, 205 čepiček, 872 sobotních a pesachových pokrývek, 747 štítů na Tóru, 790 párů nástavců, 168 korun, 85 levitských souprav, 212 kořenek, 700 chanukových svícnů, 800 předmětů z majetku pohřebních bratrstev, 154 cínových mís a talířů, 373 předmětů používaných při vedení košer domácnosti a asi 10 000 předmětů obrazové sbírky, zahrnující vedle přibližně 2 500 maleb též kresby, grafiku a plastiku. Předměty z obrazové sbírky pocházejí ve své naprosté většině od pražských majitelů.

3. Knihovní fond

Fond knihovny Židovského muzea vytvořený z nacistických svozů let 1942-1944 představoval asi 46 000 knih včetně muzikálií. V roce 1945 bylo do Židovského muzea přivezeno asi 100 000 knih z knihovny koncentračního tábora Terezín, v níž se nacházely i knihy z různých židovských soukromých a institucionálních knihoven z celého území Německé říše, například z knihoven Rabínského semináře v Berlíně, Židovské obce ve Vídni nebo Rabínského semináře ve Vratislavi. Část těchto knih byla začleněna do fondu knihovny, část zůstala mimo knihovní fond. V roce 1946 se vrátila do Prahy knihovna pražské Židovské obce (v počtu asi 15 000 knih se sbírkou periodik a brožur), která byla do té doby deponována v bývalém klášteře Zlatá Koruna a vytváří dodnes historický fond knihovny Židovského muzea. V roce 1947 byl do knihovny muzea převeden blíže nespecifikovaný počet knih, uložených německými úřady před koncem války na zámcích Mimoň, Nový Falkenburg, Nový Perkštejn a Houska. V letech 1945-1950 byl značný počet ze všech uvedených knih kromě fondu z původní knihovny pražské Židovské obce z muzea znovu vyřazen. Stalo se tak - stejně jako u sbírkových předmětů - v rámci restitucí, přenecháním k užívání obnoveným židovským obcím, ale také přenecháním organizaci UNRRA (65 115 knih), jeruzalémské Národní a univerzitní knihovně (40 000 svazků) anebo organizaci JOINT (34 900 knih). Souhrnně lze říci, že v rámci válečných svozů bylo do Židovského muzea přivezeno více než 190 000 svazků a z toho počtu bylo asi 158 000 svazků vydáno zpět. V současném počtu více než 100 000 zpracovaných svazků jsou zahrnuty jak tyto svážené knihy, tak i primárně získané tituly (nákup, dar, odkaz, výměna). V knihovně Židovského muzea v Praze se nacházejí knihy cizích vlastníků, institucí či jednotlivců, u nichž neexistují prameny jednoznačně osvětlující původ děl a způsob, jakým jich bylo nabyto. Z přírůstkových knih nelze provenienci knih zjistit, ale lze předpokládat, že hlavními prameny poválečných knižních svozů se stala terezínská knihovna a mimoňský depot (převážně knihy neprotektorátních institucí). Tyto knihy původně nepatřící knihovně Židovského muzea byly v minulosti částečně začleněny do fondu, tedy je jim přidělena nová signatura a nové přírůstkové číslo, a částečně zůstaly vyčleněny zvlášť. Původního vlastníka jednotlivých knih je možno případně zjistit pouze celkovou systematickou fyzickou prohlídkou celého knihovního fondu muzea. Předpokladem ovšem je, že knihy budou obsahovat zřejmý identifikační znak (například razítko, ex libris, podpisy apod.). Výjimku tvoří historická knihovna Židovské náboženské obce v Praze a nově zakupované nebo jinak získávané tituly, jejichž původ je zřejmý.

Po přestěhování ŽMP do nové správní budovy získala knihovna kvalitní prostor pro trvalé uložení svých fondů v rekonstruovaných depozitářích. Po nastěhování, postavení fondu a kontrole řazení signatur byl počátkem května roku 2001 zahájen zaměstnanci knihovny výjimečný projekt - identifikace původních vlastníků knih, které jsou dnes součástí fondu knihovny. Jde o systematickou fyzickou prohlídku všech svazků za účelem zjištění původního vlastníka knihy.

Protože jsou knihy pocházející z válečných a poválečných svozů řazeny mezi primárně získávanou literaturu, je nutno provést komplexní prohlídku všech jednotlivých svazků, jichž má knihovna v současné době více než 100.000. Jedná se o svazky uložené v depozitářích i v dílčích knihovnách (příruční knihovně studovny, referenčního centra, zaměstnanců ŽMP, depozitáře periodik i fondu starých tisků). Identifikace probíhá přímo v depozitářích, vyžaduje pečlivost i systematičnost a je časově velmi náročná. Podle současných výsledků předpokládáme, že celý projekt potrvá přibližně 3 roky. Na identifikaci se podílí 7 zaměstnanců knihovny, kteří pracují ve dvojicích střídajících se v dopoledních a odpoledních směnách. Tento časově náročný projekt neomezil provoz knihovny ani referenčního centra.

Zjištěné údaje o původním vlastníkovi jsou ukládány do speciální vytvořené databáze, do níž je z časových důvodů zaznamenáván pouze identifikační znak knihy (signatura, přírůstkové číslo) a údaj o vlastníkovi - v případě instituce zvolená zkratka, u jednotlivce jméno, a typ záznamu - razítko, ex-libris, podpis, vpisek, darovací záznam apod. Vzhledem k neopakovatelnosti úkolu jsou do databáze zadávány veškeré čitelné a identifikovatelné záznamy o vlastníkovi bez ohledu na dobu vzniku vlastnického záznamu nebo způsob nabytí knihy, databáze tedy zahrnuje i tisky získané darem, antikvárním nákupem či výměnou.

Údaje získané při této systematické prohlídce knihovního fondu se stanou jednak podkladem pro případné restituční žádosti, a navíc i - díky zadávání všech identifikovatelných vlastnických záznamů a širšímu pojetí databáze - mohou sloužit částečně i jako historický pramen.

4. Restituční zákon

Restituční řízení v České republice je upraveno zákonem č. 212 ze dne 23. června 2000, jehož § 3 čl. 1 ustanovuje:

“Umělecká díla, která byla v období od 29. září 1938 do 4. května 1945 odňata fyzickým osobám v důsledku převodů nebo přechodů vlastnického práva, jež byly prohlášeny za neplatné dekretem prezidenta republiky č. 5/1945 Sb. nebo zákonem č. 128/1946 Sb., a která jsou ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona ve vlastnictví státu, převedou se bezúplatně do vlastnictví fyzické osoby, která je před odnětím vlastnila, a pokud tato osoba zemřela, převedou se do vlastnictví jejího manžela anebo do vlastnictví jejích potomků, pokud původní vlastník a jeho manžel již zemřeli.”

Ačkoliv se tento zákon vztahuje výslovně pouze na předměty ve vlastnictví státu, bude se Židovské muzeum v Praze v analogických případech řídit jeho duchem. V minulosti ještě před schválením citovaného zákona již Židovské muzeum v Praze v prokazatelných případech navrátilo soukromý majetek nalézající se v jeho sbírkách.

V současné době jsou zevrubné prohlídce podrobovány zejména předměty obrazové sbírky, u nichž je největší pravděpodobnost, že pocházejí ze soukromého majetku. K nejcennějším obrazům patří část sbírky, která byla na podzim 2000 navrácena Židovskému muzeu v Praze Národní galérií. Židovské muzeum v Praze je však plně připraveno všemožně spolupracovat při identifikaci původního majitele u všech děl, které spravuje. Další početné obrazy pocházející pravděpodobně z nacisty zabaveného židovského majetku a spravované galeriemi v České republice je možno nalézt na webových stránkách Ministerstva kultury České republiky na adrese www.restitution-art.cz

5. Podmínky pro uplatnění nároků na vydání předmětu nacházejícího se ve sbírkách Židovského muzea v Praze, který byl protiprávně odňat v období nesvobody

1.) Předměty nacházející se ve sbírkách Židovského muzea v Praze, které byly v období od 29. září 1938 do 4. května 1945 odňaty fyzickým osobám v důsledku převodů nebo přechodů vlastnického práva, jež byly prohlášeny za neplatné dekretem prezidenta republiky č. 5/1945 Sb. nebo zákonem č. 128/1946 Sb., a které byly ke dni 30.9.1994, s výjimkou předmětů uvedených v čl. 3 těchto podmínek, ve vlastnictví Židovského muzea v Praze (dále jen předměty), převedou se bezúplatně do vlastnictví fyzické osoby, která je před odnětím vlastnila (dále jen původní vlastník). Pokud tato osoba zemřela nebo, byla-li prohlášena za mrtvou, jsou osobami oprávněnými k vydání takových předmětů, fyzické osoby v tomto pořadí:

a) dědic ze závěti, jež byla předložena při dědickém řízení, který nabyl celé dědictví,

b) dědic ze závěti, který nabyl příslušný předmět

c) děti a manžel původního vlastníka, všichni rovným dílem; zemřelo-li dítě, jsou na jeho místě rovným dílem oprávněnými osobami jeho děti, a zemřelo-li některé z nich, jeho děti,

d) rodiče původního vlastníka,

e) sourozenci původního vlastníka, a zemřel-li některý z nich, jsou na jeho místě oprávněnými jeho děti, zemřelo-li některé z nich, jsou na jeho místě oprávněnými jeho děti.

2.) Vzhledem k mimořádné historické hodnotě souboru terezínských dětských kreseb a terezínských kreseb dospělých autorů není možné uplatnit podle těchto podmínek nárok na vydání originálů těchto kreseb, a to s ohledem na úsilí o zachování celistvosti tohoto jedinečného souboru, kterému v případě neodborné manipulace či uložení hrozí bezprostřední zkáza.

Podle těchto podmínek nebudou dále vydávány předměty, které Židovské muzeum v Praze nebo někteří z jeho právních předchůdců nabyli koupí, darem nebo děděním.

3.) Podle těchto podmínek může být rovněž uplatněn nárok na vydání předmětu vráceného Židovskému muzeu v Praze zákonem č. 212/2000 Sb. nebo obdobnými restitučními předpisy vydanými v budoucnu.

4.) Bezúplatný převod podle předchozího článku provede Židovské muzeum v Praze na základě písemné žádosti původního vlastníka nebo oprávněné osoby, která bude podána poštou nebo osobně v sídle Židovského muzea v Praze na adrese Praha 1, U Staré školy 1,3 (dále jen žádost).

Doručení každé žádosti bude oznámeno uvedením informace o datu doručení a požadovaném předmětu na internetové stránce Židovského muzea v Praze a případně i v nejbližším vydání Zpravodaje Židovského muzea v Praze a měsíčníku Roš Chodeš. O žádostech osob uvedených v čl.1.) vztahujících se k jednomu předmětu bude rozhodnuto po uplynutí jednoho roku od oznámení doručení první žádosti. K později doručeným žádostem nebude přihlíženo.

5.) Pro vyhovění žádosti je nezbytné, aby žadatel zejména věrohodně prokázal, že byl vlastníkem požadovaného předmětu, případně že vlastníkem tohoto předmětu byl jeho manžel, předek, rodič, sourozenec nebo zůstavitel, po kterém dědictví nabyl žadatel. Pokud původním vlastníkem předmětu byl předek žadatele, musí žadatel k žádosti doložit doklady prokazující příbuzenský vztah k původnímu vlastníkovi (rodné, oddací a úmrtní listy a pod.). Pokud je žadatel dědicem po původním vlastníkovi, musí žadatel doložit nabytí dědictví po původním vlastníkovi.

6.) Pokud původním vlastníkem předmětu byl manžel žadatele, musí žadatel žádosti doložit oddací list nebo jiným způsobem doložit existenci manželství s původním vlastníkem v okamžiku jeho smrti.

7.) Žádost řádně podanou ve lhůtě uvedené v čl. 2. posoudí odborná komise jmenovaná na základě rozhodnutí správní rady Židovského muzea v Praze ředitelem muzea. Výsledky svého posouzení předloží správní radě muzea, která o žádosti rozhodne v nejkratším možném termínu. O nárocích na vydání knih není z technických důvodů možné rozhodnout dříve, než bude ukončena retrospektivní prohlídka knihovního fondu Židovského muzea v Praze, tj. do 30.6.2004.

8.) Proti rozhodnutí o zamítnutí žádosti může žadatel nejpozději do 15ti dnů ode dne jeho doručení podat písemný podnět k posouzení správnosti rozhodnutí dozorčí radou Židovského muzea v Praze. Svůj kontrolní závěr o souladu rozhodnutí správní rady se stanovami muzea, jeho zakladatelskou listinou, těmito podmínkami a obecně závaznými právními předpisy, předloží dozorčí rada správní radě, která případně revokuje své původní rozhodnutí.

9.) Žadatel, který bude mít za to, že při rozhodování o jeho žádosti byly porušeny tyto podmínky, se může se svým nárokem obrátit na příslušný soud (Obvodní soud pro Prahu 1).

5.1 INFORMACE - Jaké předměty lze ve sbírkách Židovského muzea v Praze hledat?

V rámci sbírek Židovského muzea v Praze mohou být předmětem restituce převážně předměty, které byly do sbírek začleněny během existence Ústředního židovského muzea (1942 – 1945) jako konfiskáty ze soukromého majetku židovských vlastníků. Jedná se především o předměty zabavené prostřednictvím pražské Treuhandstelle vlastníkům deportovaným od podzimu 1941 z Prahy a blízkého okolí do ghett a vyhlazovacích táborů.

Předmětem restituce ze sbírek Židovského muzea v Praze mohou dále být knihy přímo zabavené v ghettu Terezín deportovaným jednotlivcům, které se staly součástí terezínské Zentralbücherei, pokud po válce přešly do knihovny Židovského muzea v Praze.

Rovněž mohou být předmětem restituce knihy jednotlivců žijících mimo Protektorát, jež se nacházely v terezínské Zentralbücherei, pokud se později dostaly do sbírek Židovského muzea v Praze.

Ze skladišť Treuhandstelle mohly být do sbírek Ústředního židovského muzea začleněny pouze vybrané obrazy, grafické listy, kresby, knihy a popřípadě též rituální předměty z vybavení židovských domácností (například havdalové svícny, kořenky, sederové podnosy, schránky na etrog). Většinou se jednalo o předměty, kterým nebyla přisuzována větší hodnota. Ostatní předměty ze soukromého majetku (například nábytek, koberce, porcelán, sklo, šperky, obrazy starých mistrů, vzácné plastiky) nebyly nikdy do muzejních sbírek zahrnuty.

Pokud jde o předměty z vybavení předválečných synagog a z majetku židovských náboženských obcí a spolků, restituční nárok na ně uplatnit nelze, neboť tento majetek již byl v roce 1994 převeden státem na Federaci židovských obcí v ČR. FŽO tento majetek následně vložila do Židovského muzea v Praze.

Pokud jde o knihy, od května roku 2001 knihovna Židovského muzea v Praze pracuje na zjišťování původních vlastníků knih uložených v jejích fondech.

6. Podmínky pro uplatnění nároků na vydání knih z knihovního fondu Židovského muzea v Praze, které byly protiprávně odňaty fyzickým osobám v období nesvobody

1.) Knihy nacházející se v knihovním fondu Židovského muzea v Praze, které byly v období od 29. září 1938 do 4. května 1945 odňaty fyzickým osobám v důsledku převodů nebo přechodů vlastnického práva, jež byly prohlášeny za neplatné dekretem prezidenta republiky č. 5/1945 Sb. nebo zákonem č. 128/1946 Sb., a které byly ke dni 30.9.1994, s výjimkou předmětů uvedených v čl. 3 těchto podmínek, ve vlastnictví Židovského muzea v Praze (dále jen předměty), převedou se bezúplatně do vlastnictví fyzické osoby, která je před odnětím vlastnila (dále jen původní vlastník). Pokud tato osoba zemřela, nebo byla-li prohlášena za mrtvou, jsou osobami oprávněnými k vydání takových knih fyzické osoby v tomto pořadí:

a) dědic ze závěti, jež byla předložena při dědickém řízení, který nabyl celé dědictví,
b) dědic ze závěti, který nabyl příslušnou knihu,
c) děti a manžel původního vlastníka, všichni rovným dílem; zemřelo-li dítě, jsou na jeho místě rovným dílem oprávněnými osobami jeho děti, a zemřelo-li některé z nich, jeho děti,
d) rodiče původního vlastníka,
e) sourozenci původního vlastníka, a zemřel-li některý z nich, jsou na jeho místě oprávněnými jeho děti, zemřelo-li některé z nich, jsou na jeho místě oprávněnými jeho děti.

2.) Podle těchto podmínek nebudou vydávány knihy, které Židovské muzeum v Praze nebo někteří z jeho právních předchůdců nabyli koupí, darem nebo děděním.

3.) Podle těchto podmínek může být rovněž uplatněn nárok na vydání knih vrácených Židovskému muzeu v Praze případnými restitučními předpisy vydanými v budoucnu.

4.) Bezúplatný převod podle předchozího článku provede Židovské muzeum v Praze na základě písemné žádosti původního vlastníka nebo oprávněné osoby, která bude podána poštou nebo osobně v sídle Židovského muzea v Praze na adrese Praha 1, U Staré školy 1,3 (dále jen žádost).
Doručení každé žádosti bude oznámeno uvedením informace o datu jejího doručení a specifikací požadovaných knih na internetové stránce Židovského muzea v Praze. O žádostech osob uvedených v čl.1.) vztahujících se k jedné knize, případně knihám jednoho původního vlastníka, bude rozhodnuto po uplynutí jednoho roku od oznámení doručení první žádosti. K později doručeným žádostem nebude přihlíženo.

5.) Pro vyhovění žádosti je nezbytné, aby při provenienčním průzkumu v rámci retrospektivní prohlídky knihovního fondu ŽMP bylo na základě jednoznačného a datovatelného vlastnického záznamu (podpisu, exlibris, kupního záznamu apod.) zjištěno vlastnictví požadované knihy žadatelem v období nesvobody, případně skutečnost, že vlastníkem této knihy byl v období nesvobody jeho manžel, potomek, rodič, sourozenec nebo zůstavitel, po kterém dědictví nabyl žadatel. Pokud původním vlastníkem knihy byl předek žadatele, musí žadatel k žádosti doložit doklady prokazující příbuzenský vztah k původnímu vlastníkovi (rodné, oddací a úmrtní listy apod.). Pokud je žadatel dědicem po původním vlastníkovi, musí žadatel doložit nabytí dědictví po původním vlastníkovi.

Žádosti není možné vyhovět v případě, že v požadované knize budou zjištěny vlastnické záznamy více osob, a nebude tak možné stanovit skutečného jediného původního vlastníka knihy.
Žádosti nebude možno vyhovět ani tehdy, budou-li vedle vlastnického záznamu fyzické osoby nalezeny vlastnické záznamy (tj. značky, signatury, razítka apod.) korporativního vlastníka-právnické osoby, či bude-li z jiných dokladů nebo indicií zřejmé, že v době odnětí či přibytí knihy do ŽM se o korporativní majetek jednalo. Z knih, které vedle vlastnického záznamu fyzické osoby nesou také číslo německého katalogu ŽM, připadají takto pro restituci v úvahu pouze knihy, u nichž je jako svozové místo uvedena „Treuhandstelle“ či je na kartě původní vlastník-fyzická osoba explicitně uveden.

Žádosti bude možné vyhovět pouze v případě, že vydání požadované knihy nebude bránit právní úprava České republiky platná v době posuzování žádosti.

6.) Pokud původním vlastníkem knihy byl manžel žadatele, musí žadatel žádosti doložit oddací list nebo jiným způsobem doložit existenci manželství s původním vlastníkem v okamžiku jeho smrti.

7.) Řádně podanou žádost posoudí odborná komise jmenovaná na základě rozhodnutí správní rady Židovského muzea v Praze ředitelem muzea. Výsledky svého posouzení předloží správní radě muzea, která o žádosti rozhodne v nejkratším možném termínu.
Podle těchto pravidel není možné uplatnit nárok na vydání knih vlastněných v minulosti právnickými osobami ani nároky fyzických nebo právnických osob, současných právních nástupců takových původních vlastníků.

8.) Proti rozhodnutí o zamítnutí žádosti může žadatel nejpozději do 15ti dnů ode dne jeho doručení podat písemný podnět k posouzení správnosti rozhodnutí dozorčí radou Židovského muzea v Praze. Svůj kontrolní závěr o souladu rozhodnutí správní rady se stanovami muzea, jeho zakladatelskou listinou, těmito podmínkami a obecně závaznými právními předpisy, předloží dozorčí rada správní radě, která případně revokuje své původní rozhodnutí.

7. Seznam předmětů, na něž byl uplatněn restituční nárok

Oznámení Židovského muzea v Praze o restituční žádosti

Židovské muzeum v Praze oznamuje, že byla podána žádost o restituci následujícího předmětu ze sbírek ŽMP:
ŽMP 89.261
Antonín Fila (1796-1869)
Portrét muže se zapečetěným dopisem, 1841
olej na plátně, 68,5 x 57,5 cm
signováno a datováno LD: Ant. Fila pin. / 1841
recentně restaurováno, rentoiláž, nový napínací rám

V souladu s “Podmínkami pro uplatnění nároků na vydání předmětu nacházejícího se ve sbírkách Židovského muzea v Praze, který byl protiprávně odňat v období nesvobody” (dále jen Podmínky, plné znění viz odkaz na podmínky - http://www.jewishmuseum.cz/cz/czczrestit.htm#5) běží od zveřejnění tohoto oznámení o doručení žádosti roční lhůta pro podání případných dalších nároků na uvedené dílo. Po uplynutí této lhůty bude o žádostech dle podmínek oprávněných osob rozhodnuto, přičemž k později doručeným žádostem nebude přihlíženo.
Provenience:

? – 8. 2. 1942
8. 2. 1942 – 7. 9. 1944
7. 9. 1944 – 8. 5. 1945
8. 5. 1945 – dosud
Arnošt Schiller, Praha (portrét předávaný patrně po generace v rodině posledního známého majitele)
Treuhandstelle Prag (L7a, zásilka: 2923 VII 167/00)
Ústřední židovské muzeum, Praha (katalogizace Dr. Hana Volavková)
Židovské muzeum v Praze

Poznámka:
Dle transportního čísla zaznamenaného v kartě katalogu Ústředního židovského muzea (viz níže přiložený sken) byl posledním držitelem obrazu před konfiskací prostřednictvím pražské Treuhandstelle pan Arnošt Schiller.

Schiller Arnošt
narozen 05.07.1886
transport W - číslo 112 (08.02.1942 Praha -> Terezín)
transport By - číslo 252 (26.10.1942 Terezín -> Osvětim)
zahynul
poslední bydliště před deportací: Praha: XII
adresa/místo registrace v Protektorátu: Praha: XII., Italienische Strasse 26 [XII., Italská 26]
registrace v Protektorátu: Praha: 38252

8. Seznam knih, na něž byl uplatněn restituční nárok