Úvodní strana napište nám informace pro návštěvníky mapa webu • tisk • english version
  

Věda a výzkum

Židovské muzeum v Praze jako vědecké pracoviště
Významnou úlohu v rozvoji systematického bádání o dějinách a kultuře Židů v českých zemích sehrál již jeden ze zakladatelů muzea, historik a hebraista S. H. Lieben (1881-1942). Ten byl mj. (vedle S. Steinherze, G. Kische, T. Jakobovitse, J. Prokeše, V. Roubíka a dalších) významným přispěvatelem prvního odborného periodika pro dějiny Židů v českých zemích - Ročenky Společnosti pro dějiny židů v Československé republice. Slibně se rozvíjející výzkum židovských dějin násilně přerušila nacistická okupace.
V poválečném období získalo Židovské muzeum v oblasti studia dějin a kultury Židů zcela mimořádný statut, o čemž v článku uveřejněném v Židovské ročence 5719 (1958/1959) referuje tehdejší ředitelka Státního židovského muzea, Hana Volavková, takto: "Tato práce byla uznána Československou akademií věd a Státní židovské museum bylo v roce 1955 zařazeno mezi ústavy vědecké, se speciálním úkolem zpracovati dějiny židů na území Československé republiky." V návaznosti na toto rozhodnutí byla ve Státním židovském muzeu ustavena v říjnu 1956 vědecká rada, v níž působili mnozí odborníci zvučných jmen -například archeolog a muzeolog Jiří Neústupný, medievalista František Kavka, filozof Milan Machovec, historikové umění Emanuel Poche a Oldřich Blažíček, arabista Karel Petráček, historik Josef Janáček, germanista Eduard Goldstücker, z pracovníků muzea pak Otto Muneles a dal.
Vědecká rada muzea diskutovala o vědeckých záměrech či úkolech pracovníků Státního židovského muzea a doporučovala či navrhovala případné změny. Právě pro skutečnost, že muzeum bylo zároveň vědeckým pracovištěm Akademie věd, muselo být v roce 1961, kdy Hana Volavková odešla do důchodu, vyhlášeno na obsazení místa ředitele muzea výběrové řízení. S jejím nástupcem Vilémem Bendou přišel i dlouho postrádaný organizační řád (1962), podle nějž bylo v muzeu nově zřízeno oddělení vědecké (zahrnovalo knihovnu a archiv) a oddělení odborné (správa sbírkových předmětů). Vědečtí pracovníci muzea tehdy spolupracovali na společných úkolech také s jinými institucemi, včetně např. podpory a oponentury řízení nutných pro získání akademických titulů (interní aspirantury apod.).
Působení vědecké rady muzea lze v dochovaném archivním materiálu doložit přibližně po celá 60. léta 20. století, s nástupem normalizace ale její činnost pravděpodobně slábne. Vědecké oddělení Státního židovského muzea v Praze oproti tomu i nadále v muzeu zůstává, a to v podstatě až do sametové revoluce v roce 1989, resp. navrácení muzea a jeho sbírek české židovské komunitě v roce 1994. Oficiálně bylo vědecké oddělení muzea zrušeno novým organizačním řádem v roce 1996, z části kvůli nové organizaci práce všech muzejních pracovišť, zároveň také proto, že Židovské muzeum v Praze, zájmové sdružení právnických osob, již ve své další existenci nemohlo žádnou souvislou státní podporu či subvenci předpokládat a rozsah vědeckých pracovních úvazků proto bylo nutné restrukturalizovat.
V současné době dle platného organizačního řádu je muzeum děleno do odborů a oddělení, v jejichž rámci výzkumnou a vědeckou činnost provádějí (krom ekonomických a provozních odborů, oddělení a úseků) všechna podřízená oddělení, a tato činnost je zanesena přímo do náplní práce jednotlivých pracovníků. Vlastní vědecká činnosti odborů a oddělení je popsána dále:

- Archiv Židovského muzea v Praze
- Oddělení židovských dějin a judaistiky
- Oddělení pro dějiny šoa
- Sbírkové oddělení
- Odbor knihovny

Samotná vědecká a výzkumná činnost je dále podporována činností vzdělávací, pedagogickou a propagační, jíž se zabývají tyto odbory a oddělení Židovského muzea v Praze:

- Vzdělávací a kulturní centrum
- Odbor vnějších vztahů, publicity a rozvoje
- Referenční centrum
- Evropské granty



© 2004 - 2009 Židovské muzeum v Praze