Památník obětí šoa Z ČESKÝCH ZEMÍ
Památník se nachází v prostorách Pinkasovy synagogy
Náhrobní nápis pro ty, kteří nemají vlastní hrob
Památník v Pinkasově synagoze je věnován obětem šoa z řad Židů z českých zemí, jejichž jména připomínají ručně zhotovené nápisy pokrývající zdi hlavní lodi synagogy a přilehlých prostor.
Jména obětí jsou členěna podle jejich posledního bydliště před deportací či zatčením a v rámci tohoto členění jsou napsána abecedně podle příjmení jednotlivých rodin. V hlavní lodi jsou uvedena jména těch, kteří měli poslední bydliště před deportací v Praze, v ostatních přilehlých prostorách jsou zapsána jména obětí z mimopražských měst a obcí.
Text nápisů byl sestaven na základě kartoték, které vznikly krátce po válce z dochovaných transportních listin, registračních soupisů a výpovědí přeživších. Na všech zdech interiéru jsou tak vedle jmen obětí uvedena i data jejich narození a smrti. Skutečné datum úmrtí je ve většině případů neznámé, a proto je nahrazuje datum deportace do ghett a vyhlazovacích táborů na východě, které je většinou poslední informací o obětech.
Po stranách schránky na Tóru (aron ha-kodeš) jsou zaznamenána jména některých ghett a táborů, do nichž byli čeští
a moravští Židé deportováni a kde byla převážná většina z nich vyhlazena.
Digitální rozšíření expozice památníku je dostupné prostřednictvím informačního kiosku uvnitř synagogy a
webového rozhraní.
Jeden z nejstarších památníků svého druhu v Evropě
Památník v Pinkasově synagoze je jedním z nejstarších památníků svého druhu v Evropě. Autory unikátního návrhu i realizace v letech 1954–1959 byli Václav Boštík (1913) a Jiří John (1923–1972).
V roce 1968, po sovětské invazi do Československa, byl památník uzavřen. Až po 20 letech došlo k rekonstrukci budovy,
po pádu komunistického režimu mohlo být započato i s obnovou památníku, který byl znovu otevřen v roce 1996.