Slovník
Tento výběr hesel pochází z knihy Slovník judaik (2006), která je dílem autorského kolektivu pod vedením Evy Kosákové. Hesla dále zpracovali Jaroslav Kuntoš, Dana Veselská, Olga Sixtová, Michaela Scheibová a Lenka Uličná. Knihu si můžete zakoupit na našem e-shopu.
Znamení židovská
Povinnost zřetelně se odlišit od okolního obyvatelstva byla Židům církevními institucemi poprvé uložena IV. lateránským koncilem v roce 1215. K vizuálnímu odlišení sloužila barvou nebo velikostí zdůrazněná část běžného oděvu (manžety, límec, okruží) nebo konkrétní znamení. To mělo nejčastěji tvar kolečka, objevují se i desky desatera (Anglie), srdce (Německo), řecké písmeno tau (Sicílie) a další. Nejužívanější barvou byla žlutá, známa je však i zelená, bílá nebo červená. Židé v českých zemích nosili bílý nebo žlutý klobouk, který byl od 14. století nahrazován zvláštním čepcem. V letech 1551–1670 sloužilo jako znamení žluté kolečko s prázdným středem, jehož přesný tvar a velikost byly dány nařízením císaře Ferdinanda I. Po něm bylo zavedeno nošení žlutého nebo zeleného okruží, které jako renesanční reziduum působilo zastarale a nositele na veřejnosti zesměšňovalo. Toto nařízení zrušila až Marie Terezie v roce 1750, poté byl potupným znamením žlutý proužek nebo stuha na oděvu nebo pokrývce hlavy. Od roku 1781 až do září roku 1941 byli Židé u nás od nošení potupných znamení osvobozeni. Do konce 2. světové války však museli na levé straně svrchního oděvu ve výšce srdce nosit žlutou Davidovu hvězdu s nápisem Jude.
Zpět k rejstříku