Mýtus a skutečnost

V roce 2009 si připomínáme 400 let od úmrtí věhlasného rabína Jehudy Levy (Löwa) ben Becalela. Náboženský, pedagogický a filosofický odkaz tohoto učence zůstává dodnes živý a inspirující. Jen stěží lze najít jinou osobnost, ke které by se hlásilo tak pestré společenství ctitelů, lidí s výrazně odlišnou náboženskou, filosofickou a kulturní orientací. Pojetí rabiho Löwa jako zosobnění tajuplnosti ghetta, divotvůrce, matematika a tvůrce umělé bytosti golema není sice historicky oprávněné, poskytlo však přebohatou inspiraci umělcům. S jejím odrazem se můžeme setkat jak v literatuře, tak ve výtvarném a dramatickém umění. Své právo na existenci má pravý i vysněný rabi Löw, avšak rozpor mezi historickým obrazem této osobnosti a jejím převažujícím chápáním je propastný. Tato skutečnost je natolik významná, že posloužila jako základ pojetí celé výstavy, která má dvě hlavní části. První je věnována historickému rabimu Löwovi a autentickým tradicím s ním spojeným, druhá je zasvěcena odkazu rabiho Löwa a původu legend spjatých s jeho jménem

Život a dílo rabiho Löwa

Kdy se přesně Jehuda Leva ben Becalel narodil, se s jistotou neví. Předpokládá se, že se tak stalo kolem roku 1525 v polské Poznani v rodině pocházející z Prahy. Jehuda působil v letech 1553-1573 jako moravský zemský rabín. Svého postavení se však vzdal a odešel do Prahy, kde se stal rektorem Klausu - soukromé rabínské akademie. V této instituci byl činný v letech 1573-1584 a 1588-1592. Funkci vrchního rabína v rodné Poznani zastával v letech 1584-1588 a znovu 1592-1595. Roku 1596 byl přijat za vrchního rabína v Praze. Zesnul 18. dne hebrejského měsíce elul roku 5369 židovského letopočtu, tedy 17. září 1609, a je pochován na Starém židovském hřbitově v Praze.

Jádro výstavy představují jedinečné sbírkové předměty, knihy a archiválie Židovského muzea v Praze, které obohacují vzácné artefakty zapůjčené z českých i zahraničních institucí. Mezi nejdůležitější exponáty patří spisy rabiho Löwa doplněné úředními knihami a texty souvisejícími s jeho osobností. Unikátní je dokument ze Státního archivu ve Vídni z roku 1597 s podpisem velkého židovského učence. Ten mimo jiné proslul svým setkáním s císařem Rudolfem II. na Pražském hradě. Stolní zvonek Rudolfa II. ze slitiny sedmi kovů dle kabalistického návodu, zapůjčený vídeňským Uměleckohistorickým muzeem, je další vzácností, kterou lze na výstavě zhlédnout.

Výstava rovněž zahrnuje vývoj pražského ghetta a židovského hřbitova v době rabiho Löwa. Díky Muzeu hlavního města Prahy je možno zhlédnout v trojrozměrném zobrazení nejvýznačnější stavby pražského Židovského Města, jak je ve svém modelu zachytil v 18. století Antonín Langweil. Vedle domu rabiho Löwa jsou představeny nejvýznamnější veřejné stavby, náhrobky velkého učence a jeho potomků a dalších významných osobností konce 16. a počátku 17. století.

Pověsti a legendy

Ironií je, že širší veřejnost dnes Jehudu ben Becalela zná především díky golemovské legendě, s níž byl spojen až v 19. století a již výstava rovněž představí. V návaznosti na texty německých romantiků vyšly v Praze v roce 1847 Sippurim (hebrejsky Příběhy), které uvedly soubor pověstí o rabim Löwovi a jeho golemovi do širokého povědomí. Do souboru pověstí je zařadil Alois Jirásek, Josef Svátek či Adolf Wenig. Svého největšího rozšíření však golemovské legendy dosáhly na počátku 20. století. Tehdy vznikla na toto téma řada literárních děl od autorů jako Judl Rosenberg, Gustav Meyrink nebo Chajim Bloch. Výtvarnou podobu rabiho Löwa a golema jako první zachytil ve svých kresbách Mikoláš Aleš, později Hugo Steiner-Prag, pomník rabiho Löwa vytvořil pro průčelí pražské Nové radnice sochař Ladislav Šaloun. Hra o rabim Löwovi a jeho golemovi se hrála také v pražském Osvobozeném divadle (1930). Největší ohlas však mělo filmové zpracování golemovských pověstí ve snímcích Paula Wegenera (1914, 1917, 1920), Juliana Duviviéra (1936) nebo Martina Friče ve filmu Císařův pekař a pekařův císař (1951).