Studia a počátky tvorby

Jiří Jilovský se narodil 15. března 1884 na pražských Vinohradech Josefu Jilovskému (1852–1921) a Julii, rozené Hellerové (1863–1939). Jeho rodiče pocházeli z malých obcí ve středních Čechách a do Prahy se odstěhovali krátce před jeho narozením. Josef a Julie měli celkem sedm dětí, vedle druhorozeného Jiřího ještě čtyři syny – Emila (1882), Pavla (1889), Františka (1894) a Richarda (1897), a dcery Helenu (1885) a Editu (1908). Rodinné prostředí bylo z jazykového hlediska přirozeně bilingvní, Jiří měl českou základní školu a své první jméno používal jak v české, tak v německé formě.

Jiří Jilovský byl rodinou předurčen k povolání obchodníka. Proti vůli svého otce – tak jako mnozí z jeho generace – začal v roce 1900 studovat na Uměleckoprůmyslové škole v Praze. Nastoupil do ateliéru E. K. Lišky a Jakuba Schikanedera, učili jej však také Jan Preisler a Felix Jenewein. V roce 1904 přestoupil na Akademii výtvarných umění v Praze, kde studoval do roku 1907 ve speciálce Františka Thieleho. Po krátkém studijním pobytu v Mnichově se vrátil do Prahy, kde si v roce 1908 zařídil podkrovní atelier v Haštalské ulici č. 6, který užíval až do konce 30. let. V letech 1904 až 1909, 1912 a 1914 byl na studijních cestách v Rakousku, Německu, Švýcarsku, Itálii a Francii. Stal se členem „Spolku německých výtvarných umělců v Čechách“, spolku „Hagenbund“ a „Svazu německých spisovatelů a umělců CONCORDIA“. V roce 1915 se účastnil Panama-Pacific International Exposition v San Franciscu, první samostatnou výstavu uspořádal v únoru 1917 v Rubešově salonu v Praze, později vystavoval v Ústí nad Labem, Brně, Linci, Vídni, v Berlíně, Vratislavi, Hamburku, Mnichově, Drážďanech a St. Louis.

Exlibris Emmy Federerové, 1905, bar. zinkografie, 84 × 69, ŽMP 176.984 VOLNÁ A UŽITÁ GRAFIKA

Ještě za studií na Uměleckoprůmyslové škole začal navrhovat pozvánky na plesy, taneční pořádky, svatební oznámení, pohlednice, karikatury, plakáty na výstavy, knižní úpravy, průmyslovou reklamu a především exlibris. Jako autor volné grafiky si Jiří Jilovský získal jméno působivými listy náladových staropražských motivů, které vznikaly zejména v letech 1906 až 1914. Jsou provedeny obvykle leptem a akvatintou a čerpají své motivy ze zákoutí a uliček Starého a Židovského Města, Malé Strany a Pražského hradu. Byly často vystavovány a vzbudily také okamžitě pozornost kritiky.

EXLIBRIS

Exlibris se Jiří Jilovský věnoval od roku 1904 a v různých grafických technikách jich vytvořil na 120 kusů. Právě tato nejmenší výtvarná dílka získala patrně největší oblibu a byla jim věnována největší pozornost. Vycházel z vrcholného secesního dekorativismu, který později ustupoval náladovým přírodním scénám, ve dvacátých letech se inspiroval převážně antickými symboly a alegoriemi. Nejvýraznější proměnou jeho styl prošel ve třicátých letech, kdy se změnil směrem k jednodušší a kontrastní kresebnosti, věcnosti a znakovosti. Jeho klientelu tvořila pražská inteligence, především lékaři, právníci, technici a podnikatelé. Ze známých kulturních osobností mezi nimi najdeme např. pražského básníka a spisovatele Oskara Wienera (1873–1944), s nímž Jilovského pojilo celoživotní přátelství. Výstavu Jilovského exlibris uspořádala Krasoumná jednota v Rudolfinu v roce 1927.

Portrét mladé ženy, 1913, pastel, karton, 540 × 500, ŽMP 27.553

MALÍŘ A PORTRÉTISTA

Jiří Jilovský byl také schopný malíř, maloval především portréty a krajiny, ale také městské pohledy, žánrové scény a zátiší, stejně jako dekorativní kompozice. Od ranných podobizen malovaných hladkou či šrafovanou technikou můžeme sledovat jeho vývoj až po volnější malířský projev, portréty ve stylu art deco či realistická plátna posledního období. V únoru 1915 Jiří Jilovský narukoval jako dobrovolník k pěchotě a v následujícím roce se dostal na bojiště v Haliči, kde začal kreslit portrétní studie rakouských vojáků všech typů, hodností a národností. V monotypu „Válka“ (1918) vyjádřil symbolicky svoje zážitky z bojů a utrpení války.

Od září 1921 byl Jiří Jilovský jmenován uměleckým vedoucím propagačního oddělení společnosti „La Tricolore“ v Praze. V červenci 1924 se oženil s Marií Meuselovou (1889–1948 Praha), která byla činná jako dámská krejčová v Praze. Manželství bylo zřejmě velmi šťastné, oba měli práci doma a jejich klientela se často doplňovala. První syn Hanuš se narodil v lednu 1926, mladší Arnošt v únoru 1931.

PRÁCE PRO DIVADLO

Od roku 1928 Jiří Jilovský pracoval jako jevištní výtvarník pro Nové německé divadlo v Praze. Z významnějších realizací uveďme výpravu Meyerbeerovy opery „Hugenoti“ (1928), Mozartovy „Figarovy svatby“ či Shakespearovy hry „Romeo a Julie“ (1929). Mezi jeho nejzdařilejší divadelní realizace patřila však scénická výprava k opeře Jaromíra Weinbergera „Švanda dudák“ (1929). Za své inscenace pro Nové německé divadlo obdržel Jilovský v roce 1931 státní cenu. V té době vytvořil pro pražské listy také řadu karikatur hudebníků, skladatelů i hudebních interpretů, např. A. Zemlinského, E. Schulhoffa, F. Finkeho, T. Volknera, režiséra R. Stadlera nebo kritiků F. Adlera, E. Rychnovského a E. Steinharda.

HOLOCAUST

Po nacistické okupaci českých zemí byly v protektorátu se zpětnou platností zavedeny tzv. norimberské zákony a téměř denně začala vycházet nová a nová protižidovská nařízení. Postupně byli do terezínského ghetta deportováni Jilovského sourozenci se svými rodinami, nakonec také Jilovského starší syn Hanuš. Pro ilegální korespondenci se svým synem byli dne 3. září 1943 zatčeni také Jiří Jilovský s manželkou Marií. Koncem září 1943 byli deportováni do věznice gestapa na Malé pevnosti v Terezíně, odkud byl Jilovský poslán v únoru 1944 do Osvětimi a jeho žena do Ravensbrücku. V listopadu 1944 se Jiří Jilovský dostal spolu s několika dalšími umělci do Sachsenhausenu, kde se stali členy tzv. „padělatelského komanda“. Koncem února 1945 byla padělatelská dílna evakuována do Mauthausenu, v březnu do tábora Schlier v Redl-Zipfu a nakonec do koncentračního tábora v Ebensee, který 6. května 1945 osvobodila americká armáda.

PO OSVOBOZENÍ

Po dvou letech v nacistických koncentračních táborech se Jiří Jilovský vrátil 21. května 1945 do Prahy, čekaly jej však špatné zprávy. V plynových komorách Osvětimi zahynuli jeho synové Hanuš a Arnošt, mnozí z jeho sourozenců a dalších příbuzných. Jeho manželka Marie onemocněla v Ravensbrücku plicní tuberkulózou, které podlehla v lednu 1948. Jilovský se snažil vrátit ke své práci, od roku 1949 byl členem „Spolku sběratelů a přátel exlibris v Praze“ a krátce také členem nově založeného „Svazu československých umělců“. Zemřel po krátké nemoci 16. února 1958 v Praze ve věku 74 let.

Na této výstavě jsou zastoupeny kresby, grafiky a obrazy Jiřího Jilovského ze sbírek Židovského muzea v Praze, Památníku Terezín, Národní Galerie v Praze, Národního muzea v Praze, Uměleckoprůmyslového muzea v Praze a Muzea města Prahy.