Zastoupeny jsou jeho obrazy a kresby ze sbírek Galerie Zlatá Husa, Městského muzea ve Velvarech, Národní galerii v Praze, Městského muzea v Kralupech nad Vltavou, Židovského muzea v Praze a soukromých sbírek.

Jiří Georg Kars je jedním z příslušníků první generace českých moderních umělců, jehož dílo není dosud dostatečně známo ani zhodnoceno. Tito umělci usilovali o nový výtvarný výraz, ale také o uplatnění na mezinárodní umělecké scéně, což se některým z nich i podařilo. Na rozdíl od svých vrstevníků Kars nestudoval na pražské Akademii, ani se neúčastnil jejich prvních výstav. Svůj druhý domov nalezl v Paříži, která byla v první polovině 20. století hlavním scénou mezinárodního uměleckého dění. Ačkoli Karsův vývoj probíhal do značné míry mimo domácí prostředí, vždy pozorně sledoval umělecké a kulturní dění ve své vlasti, pravidelně sem zajížděl a vystavoval na pražských výstavách, a v roce 1938 se pokusil o trvalý návrat do Prahy. S velkým odhodláním usiloval o svoji vlastní cestu, na které dosáhl významných úspěchů a uznání, a dodnes je v cizině považován za jednoho z nejznámějších českých umělců.

Zpočátku byl podobně jako jeho pražští druzi okouzlen impresionismem Maxe Liebermanna a v letech 1906–08 dosáhl značného mistrovství v bezprostředním záznamu impresí z přírodních scén a městských parků. V Paříži jej nakrátko uchvátila plátna fauvistů, především Matisse a Deraina, která do jeho obrazů vnesla bohatší škálu lokálních barev a plošnou kompozici. Na pařížský Montmartre však dorazil právě ve chvíli, kdy zde plnou silou probíhala kubistická revoluce, která v letech 1910–14 ovlivňovala do jisté míry i jeho tvorbu – v tomto období vznikly také jeho nejzajímavější obrazy.

Slibný vývoj Karsovy tvorby byl přerušen první světovou válkou, kterou Kars strávil na haličské frontě a v ruském zajetí. Po válce se snažil pokračovat ve své kubismem inspirované tvorbě. Pod Derainovým vlivem však brzy dosáhl vlastní varianty primitivizujícího neoklasicismu v živém malířském podání ženských aktů v přírodním prostředí, které vzdáleně připomenou Gauginovy tichomořské ráje. Tyto motivy pak po další dvě desetiletí rozvíjel ve směru stále přísněji budovaného tvaru a hlubšího porozumění pro lidskou postavu, portrét, zátiší i krajinu.

Karsova životní a tvůrčí cesta byla zpočátku šťastnější než u mnoha jeho současníků, Kars netrpěl hmotnými starostmi a mohl se s plnou energií věnovat malířství v inspirujícím prostředí Paříže nebo Španělska. V katastrofě šoa však zanikl celistvý evropský svět, na který byl zvyklý a v němž se přirozeně pohyboval, stejně jako humanistické hodnoty, v které věřil. Po jeho tragické smrti zůstaly Karsovy obrazy roztroušeny v nesčetných veřejných a soukromých sbírkách v Čechách, Francii, Německu, Španělsku, Izraeli i Spojených státech. Rozptýlenost jeho prací a nemožnost uspořádání retrospektivní výstavy v minulosti jsou také hlavním důvodem, proč jeho dílo není dodnes dostatečně poznáno a zhodnoceno.

Kurátorem výstavy je Arno Pařík.