Michal Singer: Obrazy z let 1999 - 2002

Praha

Od 07. 11. 2002 do 19. 01. 2003

denně od 9.00 do 18.00, kromě soboty a židovských svátků

Galerie Roberta Guttmanna, U Staré školy 3, Praha 1

Žijeme vlastní ozvěnou. Naše snahy rezonují na onom světě. Má pravá láska, můj idol, tolik vzdálený. Ruce, jež chtějí uchopit cosi v prázdnotě. Po čem to však sahají? Po tom, co tu není, co jenom tušíme, v co doufáme. Tento zrak klame. Tyto smysly klamou. Úloha, kterou nám přisoudil život, pozice, kterou jsme si díky tomu vybudovali, se podstatně míjí s tou, o niž tu vlastně jde. S úlohou a potřebou jiného já.

Žhnoucí obrazy

Singerovy obrazy nenechají nikoho lhostejným. Jsou odlišné, dobře rozpoznatelné, výrazné, žhavé a naléhavé. Vycházejí vždy z konkrétního osobního zážitku a původní inspiraci se snaží zachytit v nespoutaném malířském projevu. Singer je někdy označován za realistu - takové označení je však problematické. Zážitky jsou přetvořeny představivostí a fascinací, takže se podobají spíše zjevením. Prvním podnětem bývají často nenápadné věci, které v jejich obyčejnosti téměř nevnímáme. Nečekaně se zjevují a vzbuzují úžas svou mnohoznačností, připomínajíce nesamozřejmost a šálivou proměnlivost našeho světa a existence. Příběhy a události ""ze života"" tak vytvářejí vlastní svět, který se zdá být skutečnější než každodenní realita okolo nás. Malíř nám připomíná naše výjimečné prožitky a setkání, naše vlastní zápasy, prohry a vítězství.

Příběhy Singerových obrazů pramení v konkrétních událostech, které však nabývají obecnějšího symbolického významu. Obvykle se v nich setkáme s postavou osamělého poutníka, který putuje ulicemi nočního města nebo fantastickou krajinou. Malíř tak vstupuje do svých obrazů jako hlavní postava jejich příběhů. Z opuštěných ulic pražské periférie však nyní vyráží stále častěji do exotické přírody, která se vztahuje k vzdáleným horizontům v prostoru i čase. Tam tento nomád kosmického věku vystupuje na strmé vrcholky hor, pluje po divokých řekách nebo se proměňuje ve zvíře, připomínající divoké šelmy fauvistů a expresionistů. Cestuje různými světy, epochami a kontinenty, nekonečnou nocí mezi hvězdami vesmíru, kudy ho žene neklid jeho duše.

Singer se - jak se zdá - příliš nestará o formální stránku svých obrazů, důležitá je pro něj pouze síla prožitku a spontánní výraz. Při tom je rozhodující bezprostřední kontakt s obrazem, malbou a barvami. Singerovy obrazy tak oživují starou tradici moderny, umocněnou neobyčejnou energií a vizionářstvím. Ožívá v nich znovu van Goghovo žhnoucí slunce, Gauguinovy vzdálené ostrovy a Matissova orientální rafinovanost, ale také obrazy českých kuboexpresionistů a Tvrdošíjných. Singerovy obrazy jsou součástí jeho života, s jejich pomocí hledá způsob, jak porozumět sám sobě. Údiv nad vlastním životem a okolním světem se projevuje také v názvech obrazů a básních, které vedle kreseb zaplňují jeho skicáky. Jsou stejně výrazné, naléhavé, ironické a nesouvislé, jako jeho malířský rukopis.

Singerovy žhnoucí a mrazivé obrazy mají již svoji historii. Zpočátku byly budovány s pomocí výrazné černé obrysové kresby, brutální a melancholické. Později se většiny jeho obrazů zmocnila nespoutaná příroda, bujná tropická vegetace a fauna džungle. Od té doby se jeho malba stále uvolňuje, obrysy dostaly výraznou barevnost, kompozice dynamickou dramatičnost. Tyto tendence vrcholí v jeho posledních obrazech, malovaných silnými nánosy barevné pasty na plátno přímo prsty a rukama. Hlavním dramatem se stává samo malování. Malíř tu navazuje na špatnou malbu a českou grotesku osmdesátých let, jeho přístup k obrazu jako osobnímu prožitku a události zůstává však stejný. Zároveň vznikají již i jiné obrazy, méně dramatické a založené spíše na barevné harmonii, v nichž se jeho prožitek zklidňuje a vstupuje do sféry představy a snu. Příběh se téměř ztrácí v ploše obrazu a musí v ní být znovu objevován. Nikdo ovšem neví, kudy povede další umělcova cesta. Osobní zdroje inspirace však nepochybně zůstanou základem jeho tvorby i nadále. A. Pařík Člověk je svým vlastním dvojníkem, vlastním otazníkem. Ten ""někdo jiný"" je jeho definicí. Tou, která mu stále a bytostně uniká. Tápe za ní, tuší ji a stopuje bez oddychu jako slepý. Všechno, co tady má a všechno, co už má, se tak neustále obrací vniveč. Chová se jako blázen, jako věčný nespokojenec. Onen ""někdo jiný"" ho věčně provokuje, podrývá jeho snahy. Naší bytostnou potřebou je toho jiného dostihnout, sjednotit se s ním. Jeho druhé já má však úplně jiné choutky. Baví ho se skrývat, mizet, unikat. Raduje se právě tam, kde my pláčeme. Nevěšme hlavu, raduje se totiž za nás. M. Singer, 1999

Samostatné výstavy / One man shows

1997 Kvaše a akvarely první pomoci I (Gouaches and watercolours I), Knihkupectví Franze Kafky, Praha
1997 Studio Open - Sígr 96 + 97, výstava v ateliéru (studio exhibition), Praha
1997 Kvaše a akvarely první pomoci II (Gouaches and watercolours II), Galerie U Jednorožce s harfou, Praha
1997 Akryly (Acrylic sgraffiti), LIBRI '97, Olomouc
1998 Rozesmát bohy (Make the Gods Laugh), Galerie Litera, Praha
1998 Dívčí akvarely (Maiden Watercolours), knihkupectví Argo, Praha
1998 Lesk existence (The Blaze of Existence), Dielo Centrum, Bratislava, Slovensko
1998 Muž a hvězdy I (Man and the Stars I), oil paintings from 1996-98, LIBRI '98, Olomouc
1999 Obrazy z let 1996-1999 (Paintings from 1996-1999), Státní galerie Klenová, ČR
1999 Yellow Hand, Městská galerie Vilnius (Lithuania), Riga (Latvia)
2000 Yellow Hand, Městská galerie Ljubljana, Slovenia
2000 Muž a hvězdy II (L'homme et les étoiles II), Show Window Gallery, Paris
2000 Akvarely a kvaše (Watercolours and Gouaches), Galerie U modrého hroznu, Litvínov
2000 Píseň jezdců písečných (The Song of the Sand Riders), Galerie Ambrosiana, Brno
2002 Plavba na aspirinu (Aspirin Voyage), Galerie Navrátil, Praha

Skupinové výstavy / Group shows

1988 Krok (Step), 1988, Praha
1989 Minulost a budoucnost ve Vinohradské tržnici (The Past and Future at the Vinohrady Market-Place), Praha
1989 Československá nezávislá kultura (Czechoslovak Independent Culture), Wroclaw, Praha
1990 Česká alternativa (The Czech Alternative), Galerie ÚLUV, Praha
1990 Kunst als subversives Element, Martin-Gropius-Bau, Berlin
1992 Tenké nátěry (Thin Coats of Paint) I, Galerie PKC - Ženské domovy, Praha
1993 Tenké nátěry (Thin Coats of Paint) II,Špálova galerie, Praha
1994 Vidět to tak Hermína, one-day exhibition, Na Václavce, Praha
1995 Z výtvarného světa Revolver Revue (From the Revolver Revue's Artistic World), Zlín, ČR
2002 Divočina, příroda, duše, jazyk (Wilderness, Nature, Soul, Language), Státní galerie Klenová, ČR

Michal Singer se narodil 22. 3. 1959 v Praze. V letech 1974-78 absolvoval gymnasium ve Štěpánské ulici, rok pak pracoval jako pomocný dělník. V roce 1979 byl přijat na Filosofickou fakultu UK (filosofie-politická ekonomie), kterou ukončil roku 1984. Pak pracoval pět let jako topič v kotelně Fakultní nemocnice Prahy 1. Po listopadu 1989 působil jako grafik a výtvarný redaktor týdeníku Respekt.

Od roku 1993 se věnuje výlučně volné tvorbě. V roce 1997 vydává knížku svých kreseb (Co jsem viděl, co jsem snil, co jsem slyšel, kde jsem byl!, nakl. M. Šimáček), píše básnické texty a eseje (Revolver Revue a Literární noviny), kreslí do kulturní rubriky Literárních novin a ilustruje básně Zbyňka Hejdy. V roce 2001 vydává v nakladatelství Argo básnickou sbírku Shell - námořnická trilogie, doplněnou vlastními litografiemi.