Výstava Osvětimské album
Praha
Od 19. 05. 2015 do 27. 09. 2015
GHMP, Dům fotografie, Revoluční 1006/5, Praha 1, cena 120/60 Kč
Výstava představuje všech téměř 200 fotografií z tzv. Osvětimského alba (resp. jeho kopie), unikátního dokumentu z roku 1944 zachycujícího systematickou likvidaci evropských Židů. Ačkoliv jsou na fotografiích zachyceni převážně občané předválečného Československa z Podkarpatské Rusi, nebyl doposud v Čechách tento soubor fotografií vystaven.
Výstava zároveň objasňuje vznik alba, jeho nalezení osvětimskou vězeňkyní Lili Jacob a poválečný osud alba, v němž hraje významnou roli i Praha a Židovské muzeum v Praze. Zde byly v roce 1947 pořízeny kopie fotografií z tohoto alba, jehož originál se v roce 1980 dostal do Yad Vashem. Další kopie fotografií se v průběhu 50. a 60. let 20. století dostaly díky Židovskému muzeu do několika dalších evropských muzeí.
Výstava prezentuje i nové doposud nepublikované poznatky o albu a Lili Jacob. Především je zaměřena na skutečnost, že ačkoliv se v souvislosti s albem většinou hovoří o transportech maďarských Židů, v zásadě se jednalo o občany předválečného Československa. I samotná Lili Jacob, která album po osvobození v táboře Mittelbau-Dora našla, byla československou občankou, hovořila česky a ve třech poválečných letech žila na území tehdejšího Československa. Finanční obnos, který obdržela v roce 1947 od tehdejšího Státního židovského musea za možnost pořídit si kopie fotografií z alba, jí umožnil v roce 1948 vycestovat se svým manželem a prvorozenou dcerou do USA, kde začali nový život. Samotné fotografie byly poprvé publikovány v československých publikacích (1949 Tragédia slovenských Židov, 1956 Továrna na smrt) a album i jeho kopie hrály významnou roli jako důkazní materiál v poválečných procesech s válečnými zločinci v Německu i Izraeli.
Výstava připomíná 70 let od ukončení druhé světové války a kromě domácích návštěvníků i turistů bude cílit na studenty středních škol. V době, kdy sílí v Evropě protiizraelské nálady a i samotné album se stává terčem tzv. revizionistů, je důležité připomenout nejenom českému publiku osudy jejich spoluobčanů.
Osvětimské album je jedinečným autentickým dokumentem, který zachycuje koncentrační tábor Osvětim-
-Birkenau na jaře 1944. Kromě alba z doby výstavby tábora v letech 1942–1943 a tří fotografií ilegálně pořízených samotnými vězni neexistuje jiný autentický obrazový dokument, který by přibližoval dění
v Osvětimi. Historici právem považují Osvětimské album za jedno z nejdůležitějších svědectví o osudu milionů zavražděných. Téměř každý, kdo viděl nějaký televizní dokument o holokaustu nebo četl knihu věnovanou tomuto tématu, se již s některou z vystavených fotografií pravděpodobně setkal. Bez Osvětimského alba bychom se museli spoléhat pouze na vzpomínky a vyprávění přeživších.
Fotografie zachycují příjezd tzv. maďarských transportů koncem května nebo začátkem června 1944. Podle některých pramenů byly fotografie pořízeny během jednoho dne, podle jiných v průběhu několika týdnů. Velká část vlaků přijela z měst Berehovo, Mukačevo a Užhorod na Podkarpatské Rusi, bývalé části území Československa, které muselo Československo v listopadu 1938 postoupit Maďarsku podobně jako Sudety po Mnichovské dohodě Německu. Zbytek území Podkarpatské Rusi byl anektován Maďarskem 18. března 1939, tři dny po obsazení Čech a Moravy německou okupační armádou. Jak je patrné z nahraných svědectví přeživších, velká část deportovaných na snímcích hovořila doma jazykem jidiš, přesto se však považovali za Čechoslováky.
Tzv. maďarské transporty, na rozdíl od transportů předchozích, zajížděly do tábora Osvětim-Birkenau přímo po nově vybudované vlečce, která byla dokončena v květnu 1944. Prodloužení železniční trati mělo za cíl urychlit proces selekce, dělení na práceschopné a odsouzené k okamžité smrti, stejně jako zefektivnit třídění zabaveného majetku. Práceschopní byli většinou po krátké době převezeni do jiných pracovních táborů v Říši, aby pomohli nálety ohroženému německému vojenskému průmyslu. Ostatní – především ženy s dětmi a staří lidé – byli bezprostředně po příjezdu posláni do plynových komor. V Osvětimi-Birkenau byl takto zavražděn více než milion evropských Židů, z toho minimálně 75 000 z Podkarpatské Rusi. Z území bývalého Československa nacisté zavraždili více než čtvrt milionu Židů.
vstupné
plné: 120 Kč
snížené: 60 Kč
Výstava prezentuje i nové doposud nepublikované poznatky o albu a Lili Jacob. Především je zaměřena na skutečnost, že ačkoliv se v souvislosti s albem většinou hovoří o transportech maďarských Židů, v zásadě se jednalo o občany předválečného Československa. I samotná Lili Jacob, která album po osvobození v táboře Mittelbau-Dora našla, byla československou občankou, hovořila česky a ve třech poválečných letech žila na území tehdejšího Československa. Finanční obnos, který obdržela v roce 1947 od tehdejšího Státního židovského musea za možnost pořídit si kopie fotografií z alba, jí umožnil v roce 1948 vycestovat se svým manželem a prvorozenou dcerou do USA, kde začali nový život. Samotné fotografie byly poprvé publikovány v československých publikacích (1949 Tragédia slovenských Židov, 1956 Továrna na smrt) a album i jeho kopie hrály významnou roli jako důkazní materiál v poválečných procesech s válečnými zločinci v Německu i Izraeli.
Výstava připomíná 70 let od ukončení druhé světové války a kromě domácích návštěvníků i turistů bude cílit na studenty středních škol. V době, kdy sílí v Evropě protiizraelské nálady a i samotné album se stává terčem tzv. revizionistů, je důležité připomenout nejenom českému publiku osudy jejich spoluobčanů.
Osvětimské album je jedinečným autentickým dokumentem, který zachycuje koncentrační tábor Osvětim-
-Birkenau na jaře 1944. Kromě alba z doby výstavby tábora v letech 1942–1943 a tří fotografií ilegálně pořízených samotnými vězni neexistuje jiný autentický obrazový dokument, který by přibližoval dění
v Osvětimi. Historici právem považují Osvětimské album za jedno z nejdůležitějších svědectví o osudu milionů zavražděných. Téměř každý, kdo viděl nějaký televizní dokument o holokaustu nebo četl knihu věnovanou tomuto tématu, se již s některou z vystavených fotografií pravděpodobně setkal. Bez Osvětimského alba bychom se museli spoléhat pouze na vzpomínky a vyprávění přeživších.
Fotografie zachycují příjezd tzv. maďarských transportů koncem května nebo začátkem června 1944. Podle některých pramenů byly fotografie pořízeny během jednoho dne, podle jiných v průběhu několika týdnů. Velká část vlaků přijela z měst Berehovo, Mukačevo a Užhorod na Podkarpatské Rusi, bývalé části území Československa, které muselo Československo v listopadu 1938 postoupit Maďarsku podobně jako Sudety po Mnichovské dohodě Německu. Zbytek území Podkarpatské Rusi byl anektován Maďarskem 18. března 1939, tři dny po obsazení Čech a Moravy německou okupační armádou. Jak je patrné z nahraných svědectví přeživších, velká část deportovaných na snímcích hovořila doma jazykem jidiš, přesto se však považovali za Čechoslováky.
Tzv. maďarské transporty, na rozdíl od transportů předchozích, zajížděly do tábora Osvětim-Birkenau přímo po nově vybudované vlečce, která byla dokončena v květnu 1944. Prodloužení železniční trati mělo za cíl urychlit proces selekce, dělení na práceschopné a odsouzené k okamžité smrti, stejně jako zefektivnit třídění zabaveného majetku. Práceschopní byli většinou po krátké době převezeni do jiných pracovních táborů v Říši, aby pomohli nálety ohroženému německému vojenskému průmyslu. Ostatní – především ženy s dětmi a staří lidé – byli bezprostředně po příjezdu posláni do plynových komor. V Osvětimi-Birkenau byl takto zavražděn více než milion evropských Židů, z toho minimálně 75 000 z Podkarpatské Rusi. Z území bývalého Československa nacisté zavraždili více než čtvrt milionu Židů.
vstupné
plné: 120 Kč
snížené: 60 Kč