Vystaveny jsou zde nejen téměř všechny Guttmannovy obrazy, dochované ve sbírce Židovského muzea, ale také četné jeho obrazy a karikatury od jiných umělců, dobové fotografie a dokumenty, které se podařilo během let ve sbírkách Židovského muzea shromáždit. Zároveň by se Židovské muzeum v Praze chtělo prostřednictvím tisku obrátit na veřejnost s prosbou o pomoc při pátrání o dalších obrazech a kresbách, fotografiích nebo jakémkoli jiném svědectví o Robertu Guttmannovi.

Robert Guttmann se narodil 20. dubna 1880 v Sušici v jihozápadních Čechách. Předkové otce pocházeli ze středních Čech, rodina jeho matky byla původem z Moravy. Dětství Robert Guttmann strávil v rodné Sušici, do české obecné školy chodil v Plané nad Lužnicí. Dva roky studoval na reálce v Českých Budějovicích, po opakovaných konfliktech byl vzat otcem domů, kde se měl připravovat ke kupeckému povolání. Více se však věnoval toulkám přírodou, od dětství měl rád květiny a zvířata, především koně. Pro jeho zasněnou povahu mu tehdy začali říkat “vesnický poeta”.

V roce 1895 přišel Robert Guttmann do Prahy, kde navštěvoval Bergmannovu obchodní školu. Nečekaně prý dostal nádherný basbaryton a chtěl se stát kantorem v synagoze. Věnoval se také tělesnému cvičení a snil o tom, že se jednou stane olympionikem. Několik let navštěvoval soukromou malířskou školu krajináře Aloise Kirniga. Všechny tyto zájmy však zatlačilo do pozadí Guttmannovo setkání se vznikajícím židovským národním hnutím, které se stalo nejsilnějším zážitkem jeho života. Stal se návštěvníkem přednášek ve studentském spolku “Makkabi” (založeném 1893) a v roce 1896 přečetl jedním dechem Herzlův “Židovský stát”.

V roce 1897 navštívil pěšky I. sionistický kongres v Basileji: “Byl to závratný pochod, extáze! Bylo mně tehdy 17 let, pochod trval čtrnáct a půl týdne; něco peněz jsem měl s sebou, mimo to jsem cestou prodával vlastnoručně malované pohlednice, převážně vlastní karikatury....”, vzpomínal Guttmann později. Až do roku 1925 navštívil většinu sionistických kongresů na různých městech Evropy. Ne všichni však měli pro Guttmannovu oddanost hnutí pochopení: “Zdejší (pražští) sionisté se mi odplatili nejhorším nevděkem, jaký si jen umíte představit... V důsledku osobní animosity a antipatií sionistických kruhů proti mně jsem se potom začal intenzívněji zabývat malováním.”

V meziválečné Praze byl Robert Guttmann znám více svým nápadným zjevem než svými obrazy. Řada pražských listů přinášela čas od času jeho komentáře k nejrůznějším tématům, jeho fotografie, vlastní nebo cizí karikatury a reprodukce jeho obrazů. V létě vyrážel na dálkové pochody na sionistické kongresy nebo pěšky křižoval republiku od Karlových Var až po Košice, Užhorod a Mukačevo. Často pobýval v lázeňských střediscích, kde portrétoval hosty nebo prodávat své vlastní karikatury. Nejraději však navštěvoval sionistické organizace na Slovensku a tradiční židovské obce na Podkarpatské Rusi.

Guttmannovy obrazy jsou nekonvenční, nezařaditelné a proto znepokojující. Podle pražského psychiatra Arthura Hellera vykazují příbuzné rysy s tvorbou schizofreniků, ale také s kresbami dětí, primitivů a některých expresionistů. Dávají nám nahlédnout do citlivé duše, tíhnoucí k přírodě, světu dětství a hluboké víře. Guttmannova vzdorovitost a výstřednost měla snad pouze chránit tento křehký svět před nárazy zvenčí. V umění rozhodně odmítal pouhou reprodukci skutečnosti a hájil právo na vlastní tvůrčí projev: “Jsem absolutně nezávislý a šťasten, že jsem unikl školskému mistrování a že se mohu svobodně vyžít a vyzuřit!”

Po okupaci Československa v březnu 1939 Guttmann ztratil přátelský svět, ve kterém byl zvyklý žít. Mohl navštěvovat pouze “židovskou” kavárnu Roxy v Dlouhé ulici, většinou však zůstával uzavřen ve své komůrce nad archivem výstřižků a kreseb, které mu připomínaly šťastnější doby. Podle vzpomínek namaloval ještě v letech 1939 až 1941 zářivými barvami své poslední obrazy, až na výjimky jediné, které se vůbec dochovaly.

Byl zařazen do prvního transportu, vypraveného z Prahy 16. října 1941 do Lodže. Život v ghettu byl pro světoběžníka, který pěšky prošel křížem krážem půl Evropy, nepochopitelný a nesnesitelný - propadl naprosté apatii, nemluvil, upíral do neznáma zoufalý pohled a v podpaží svíral své kreslířské desky. Zemřel v lodžském ghettu 12. března 1942.

Biografie Roberta Guttmanna

• 1880 20. dubna narozen v Sušici.
• 1886 Navštěvuje českou obecnou školu v Plané nad Lužnicí, domácí studia hebrejštiny a němčiny
• 1895 Rodina se stěhuje do Prahy. Na otcovo přání navštěvuje Bergmannovu obchodní školu. Chce se stát kantorem v synagoze v Jeruzalémské ulici. Aktivně sportuje.
• 1896 Objevuje spis Theodora Herzla “Židovský stát”. Zúčastňuje se přednášek a diskusí v pražském spolu “Makkabi”. Navštěvuje malířskou školu Aloise Kirniga. Vykoná za 102 dní pěšky pouť na I. sionistický kongres v Basileji, cestu hradí prodejem pohlednic s vlastními kresbami a karikaturami.
• 1898 Smrt otce zabraňuje Guttmannově účasti na II. sionistickém kongresu v Basileji.
• 1899 Účastní se založení české odbočky organizace “Sion”. Navštěvuje III.sionistický kongres v Basileji.
• 1900 Navštěvuje IV. sionistický kongres v Londýně.
• 1903 Navštěvuje VI. sionistický kongres v Basileji.
• 1907 Navštěvuje VIII. sionistický kongres a II.mírovou konferenci v Haagu, stává se stoupencem pacifistického hnutí Berthy Suttnerové.
• 1909 Navštěvuje IX. sionistický kongres v Hamburku. V následujících letech navštívil všechny další sionistické kongresy až do roku 1925 ve Vídni.
• 1918-1938 Následující dvě desetiletí tráví malováním, pobytem ve svých oblíbených pražských kavárnách a cestováním. Vykoná pěší cesty do Francie, Rakouska, na Slovensko a Podkarpatskou Rus. Nadále se zúčastňuje četných akcí spojených se sionistickým hnutím doma i v zahraničí. Pro nekonvenční životní styl a zjev se stává vděčným námětem pražských novin a časopisů.
• 1923 Věnuje soubor svých prací presidentu republiky T. G. Masarykovi.
• 1925 Alegorický čestný diplom pro presidenta republiky T. G. Masaryka. Pražským tiskem proběhne oznámení svatby Roberta Guttmanna. Neshody s pražskými sionisty; věnuje se soustavněji malování. Posílá dar k otevření Hebrejské university v Jeruzalémě.
• 1926 Velká pěší cesta po Čechách, Moravě a Slovensku.
• 1928 Pěší pouť do Lán ke hrobu Charlotty G. Masarykové. U příležitosti 10. výročí vzniku Československé republiky (28. října) uspořádal Robert Guttmann svoji první soubornou výstavu v nakladatelství Monopol v Praze na Karlově náměstí. Vystaveno je 40 olejomaleb, akvarelů a pastelů.
• 1930 Výstava v antikvariátu Zikmunda Reacha ve Skořepce č. 9 na Starém Městě. Od Pražské židovské obce získává trvalé ubytování v mansardě v Lämmelově nadačním domě v ulici Na Bojišti.
• 1931 Pěší cesta do Německa, Holandska, Belgie a Francie.
• 1932 Arthur Heller publikuje monografii “Guttmann. Eine psychologische Studie über den Maler Robert Guttmann”, Litevna, Praha.
• 1936-39 Pohybuje se v prostředí automatu “U Karasů” na Žižkově, odkud pochází řada jeho tehdejších obrazů.
• 1939-41 Tráví většinu času uzavřen v podkrovní světnici nadačního domu v ulici Na bojišti. Podle vzpomínek a starších kreseb maluje své poslední obrazy.
• 1942 14. března umírá v lodžském ghettu hlady

kurátor výstavy: PhDr.Arno Pařík