Židovské vzdělávání a školství

Výstava provádí dlouhou historií židovského vzdělávání od biblických dob až po současnost, seznamuje s různými formami židovských škol, hlavními obdobími židovské vzdělanosti a jejími nejvýznamnějšími představiteli.

Isidor Kaufmann: Portrét chlapce, olej na dřevě, kolem 1900, Židovské muzeum v Praze

Z historie židovského školství

Židovské vzdělávání má dlouhou tradici již od biblických dob. Zajištění výchovy dětí patří k základním povinnostem otce. Ten vede první kroky dítěte v náboženském životě, později umožňuje synům studium na různých druzích židovských škol. Výchovné a vzdělávací principy Bible nalezly později své uplatnění také ve vzdělávacích zásadách křesťanské a muslimské společnosti.

V nedávných letech pedagogové došli k závěru, že metody vzdělávání ve starém Izraeli předjímaly nepřímo mnohé principy moderní výchovy. Důležitost vzdělávacího procesu je opakovaně zdůrazňována v Talmudu: děti mají začít školní docházku v šesti letech, tedy v době, kdy dnes začínají chodit do školy skoro na celém světě, nemají se bít metlou ani holí, nýbrž trestat jen lehce, starší žáci mají pomáhat vyučovat mladší a děti nemají být od učení zdržovány jinými povinnostmi. Počet žáků ve třídě nemá přesahovat 25 osob, k většímu počtu dětí musí být přibrán výpomocný učitel, při počtu nad 40 musí být učitelé dva. Podle Judy ben Tema dítě „v 5 letech dosahuje věku pro studium Bible, v 10 pro studium Mišny, ve 13 pro plnění micvot a v 15 pro studium Talmudu“.

Podle této tradice vyučovali Židé své děti výhradně ve vlastních školách a s pomocí soukromých učitelů až do konce 18. století a tato tradice je částečně udržována dodnes.

Školy Talmud Tora, cheder a ješiva

Podporovat náboženské vzdělávání se tak stalo důležitou povinností každé židovské obce a školy byly také obvykle zřizovány dříve, než si obec postavila synagogu. Ve starších dobách se výuka odehrávala většinou přímo v synagoze, jindy bývaly školy umístěny v přístavcích nebo samostatných budovách v těsném sousedství synagogy.

Obecní školy Talmud Tóra byly původně zřizovány pro nejmenší děti, jejichž rodiče si nemohli dovolit platit soukromého učitele. Tyto základní židovské školy neměly v menších obcích obvykle mnoho dětí a žáci různého věku byli sdruženi v jednotřídce nebo dvoutřídce, kde se starší učili společně s mladšími a pomáhali tak s výukou. Účelem výuky v chederu bylo zajistit starším dětem základní znalosti hebrejštiny, Tóry, Mišny, židovských zákonů a zvyků. Cheder (dosl. místnost) dostal svůj název podle toho, že třídu zpravidla učil soukromý učitel (melamed) v jedné místnosti svého příbytku. Dnes se názvu cheder používá pro mimoškolní náboženskou výuku pod záštitou synagogy nebo židovské obce.

Ti, kteří absolvovali cheder, postoupili obvykle kolem 15. roku do ješivy. Ješiva (dosl. sezení) je škola vyššího vzdělávání, určená především ke studiu Talmudu. Předobrazem ješivy byl bet ha-midraš (dům učení), jak se označovaly již starověké akademie v Izraeli a Babylonii. Ve starověku učenci dokonce přiznávali bejt midraši větší posvátnost než synagoze, protože „dům učení“ sloužil běžně také jako „dům modlitby“ (bejt tefila) nebo „dům shromáždění“ (bejt ha-kneset), tedy synagoga.

Tento systém vyššího židovského školství se později rozvinul zejména v oblasti židovských obcí ve východní Evropě. Po první světové válce se mnoho východoevropských ješivot přestěhovalo do Anglie, Severní Ameriky, Izraele a dalších zemí, kde jsou činné dodnes. V českých zemích bývaly známé ješivy v Praze (Academia Judaeorum), Kolíně (Kallirova) a Tachově, na Moravě v Kroměříži, Prostějově, Holešově (Šachova), Boskovicích (Kolinova), Mikulově (Benetova), Uherském Brodě a Lipníku nad Bečvou. Většina ješivot v Čechách zanikla během 19. Století. Jako poslední byla zrušena roku 1881 ješiva rabína Arona Kornfelda v Golčově Jeníkově.

Normální židovské školy

Teprve dekretem Josefa II. z roku 1781 byla židovským dětem povolena návštěva všech druhů domácích veřejných škol včetně univerzit. Současně bylo podporováno zakládání normálních (sekulárních) židovských škol při větších židovských obcích se státním dohledem a výukou němčiny, matematiky, zeměpisu a etiky.

Vzorem pro všechny normální židovské školy v českých zemích se měla stát První normální židovská škola v Praze – Josefově, která byla otevřena 2. května 1782. V letech 1790 až 1831 touto školou prošlo 17 836 dětí (10 420 chlapců a 7416 dívek).

Přes počáteční odpor byla nakonec školská reforma v Čechách a na Moravě úspěšná a ovlivnila významně hlavní směr židovské asimilace až do konce 19. století. V roce 1886 bylo v Čechách 113 židovských normálních škol, které navštěvovalo celkem 4073 židovských, 192 katolických a 17 protestantských dětí. Většina německých židovských škol byla v Čechách zrušena na přelomu 19. a 20. století.

Židovské školy ve 20. století

V předválečném Československu existovala vedle oddělené výuky judaismu na školách všeho druhu také řada samostatných židovských škol, jako bylo např. Reálné židovské gymnázium v Brně, jehož ředitelem byl Dr. Oskar Epstein, Židovské gymnázium v Mukačevu, vedené absolventem pražské filozofické fakulty Dr. Chaimem Kugelem, a obecná židovská škola v Jáchymově ulici v Praze, která vznikla v roce 1920. Po vyloučení židovských dětí ze škol v roce 1940 se stala vedle různých ilegálních studijních kroužků hlavním centrem vzdělávání židovské mládeže v Praze.

Významnou kapitolu v historii židovské výchovy tvoří rovněž ilegální vzdělávání dětí v terezínském ghettu a dalších koncentračních táborech. Do paměti se zapsali především mladí pedagogové jako Oto Klein, Walter Eisinger, Egon Redlich, Friedl Dicker-Brandeisová a mnozí další.

Po válce vzhledem k velkým ztrátám nebyly židovské školy obnoveny a po komunistickém převratu v roce 1948 byla zrušena i tradiční výuka náboženství a později i výuka hebrejštiny na jazykových školách.

Teprve po listopadu 1989 byla obnovena náboženská výuka při Židovské obci v Praze a později s pomocí americké Nadace Rolanda S. Laudera byla při pražské židovské obci založena mateřská školka (1994), základní škola Gur Arje (Lvíče, 1997) a nakonec gymnázium Or Chadaš (Nové světlo, 1999). V těchto školách se vyučuje podle standardních osnov, navíc je zde zastoupena i židovská výchova a výuka hebrejštiny. Vedle povinných předmětů mohou žáci navštěvovat různé kroužky hebrejštiny a židovských tradic, tematické semináře a besedy. Zvláštní odpolední programy židovské výchovy nabízí v Praze zařízení Bejt Elend, čistě náboženskou výuku navíc Židovská obec v Praze.

Žáci Lauderovy základní školy Gur Arje v Praze 2006

Tabulky s kartami pro výuku hebrejských slovíček v terezínské škole 1942/45, Židovské muzeum v Praze